Veronika

Migréna je v ženské linii naší rodiny "oblíbené" onemocnění, a tak trochu jsem tušila, že se nemusí vyhnout ani mně. A měla jsem pravdu. Kolem 15. roku věku mě sem tam pobolívala hlava, postupně se přidala nevolnost, závratě, kolapsové stavy a přibližně kolem mých 18. narozenin bylo jasné, že se s migrénou budu potýkat i já. 

Po nástupu na vysokou školu se začaly záchvaty objevovat častěji a na bolest už nezabírala běžná analgetika. Můj praktický lékař mě proto poslal k neurologovi, který mi v podstatě ihned nasadil profylaktickou (preventivní) léčbu a na akutní bolest mi předepsal triptany, tedy léky určené přímo na migrénu. První týdny s profylaktickou léčbou byly náročné, cítila jsem se neustále unavená, motala se mi hlava a můj už tak nízký tlak se ještě snižoval. Postupně si moje tělo na léky zvyklo, nicméně vliv na migrénu (její četnost a intenzitu) byl prakticky minimální. 

Dalších 10 let se odehrávalo v následujícím duchu: Kolečko nasazování a vysazování léků střídané obdobím bez jakékoliv preventivní léčby. Musím říct, že studium vysoké školy a do toho prožívání úporných bolestí, nevolnosti, zvracení a pocitu, že mi hlava nejspíš brzo exploduje, bylo jedno z nejnáročnějších období mého života. Migréna tehdy přicházela velmi rychle a ve vysoké intenzitě. Velkou oporou mi tehdy (ale i dnes) byla moje rodina a partner, kteří ve chvíli, kdy jsem byla bolestí naprosto paralyzovaná, zastali veškeré povinnosti. Ochotně mi měnili obklady na hlavě, nosili vodu, větrali, případně mi drželi vlasy, když jsem se skláněla nad záchodovou mísou... 

Vysokou školu se mi podařilo úspěšně dokončit a myslela jsem si, že když studijní stres opadne, bude to lepší i pro moje onemocnění. Bohužel, nestalo se tak. Sice se mi postupem času změnila intenzita a četnost záchvatů migrény (posledních několik let při záchvatu nezvracím, nicméně pocit nevolnosti stále přetrvává), ale žádná zázračná úleva se rozhodně nedostavila. Dostala jsem se do stavu, kdy jsem měla ataky cca 8-9x za měsíc. Velmi často jsem je měla i 2-3 dny v kuse. V tomto období jsem nebyla schopná prakticky ničeho. Veškerý čas jsem trávila v zatemněné ložnici s otevřenými okny kvůli přísunu čerstvého vzduchu (a v zimě také chladu), na hlavě jsem si střídala obklady vytažené z mrazáku a jen jsem si v duchu přála, aby to už skončilo. Bohužel ani po záchvatu migrény člověk nemá vyhráno. Já jsem zpravidla ještě několik dní "nepoužitelná". Hůře se soustředím, jsem celkově zpomalená, motá se mi hlava a kolísá tlak. Proto i jednodenní záchvat migrény může člověku zkazit několik dní.

Možná si teď říkáte, jak to mám s prací, když mě přepadne ataka migrény? I v tomto případě mám štěstí. Nikdy jsem v práci neměla potíže s tím, že potřebuji odejít domů, nebo kvůli bolesti přijít nemohu. Mohla jsem si vzít indispoziční volno, zameškané hodiny odpracovat jindy, nebo si s někým prohodit směnu. Ani jednou se mi nestalo, že bych si musela vzít neschopenku. A to jen díky skvělým šéfům, které jsem měla a mám. 

Svoji nemoc jsem v práci nikdy netajila, paradoxně to možná byla jedna z prvních informací, kterou se o mně druzí dozvěděli. O migréně nemluvím proto, abych byla zajímavá, ale aby lidé kolem mě věděli, co to je vlastně za nemoc, jak se u mě projevuje, a co mi na ni pomáhá (potažmo jak mi mohou kolegové vyjít vstříc, když mě záchvat přepadne v práci).

Po zmiňovaných asi 10 letech vysazování a nasazování profylaktické léčby se v České republice objevila novinka v léčbě migrény, tzv. biologická léčba. Protože se v podstatě jednalo o poslední možnost, která by mi mohla pomoct, neváhala jsem. Svého neurologa jsem požádala, zda by mě doporučil do Centra bolesti hlavy, které má tuto léčbu na starosti, a na začátku roku 2022 jsem Centrum poprvé navštívila. Po doplnění potřebných vyšetření a kolečku administrativy mi byla v červenci 2022 zdravotní pojišťovnou biologická léčba schválena a v současnosti jsem na cca 4 atakách měsíčně. 

Nezbývá než jen doufat, že se můj stav nebude zhoršovat, protože pokud ano, pojišťovna další léčbu hradit nebude. A co pak bude se mnou?

Veronika