Lucka

Ahoj, jsem Lucka.

Migrénou trpím od svých jedenácti let. Vše začalo na základní škole, kde mě jednou během hodiny chytl záchvat migrény. V tu chvíli jsem nevěděla, proč přestávám vidět, a necítím pravou ruku. Po návštěvě neurologa mi diagnostikovali migrénu s aurou. 

Těžké záchvaty začaly v období dospívání na střední škole. Tím, že jsem nemohla pravidelně do školy docházet, mě začali ve třídě šikanovat. To ale naštěstí netrvalo dlouho. Změnila jsem totiž školu a domluvila si individuální studijní plán. Vlivem dohánění učiva a stresu z toho plynoucího se ale migréna natolik zhoršila, že jsem nakonec skončila i v nemocnici. Migréna se u mě projevuje mžitkami před očima a bohužel i ochrnutím půlky těla a obličeje. Ano, až takové to může být. Až potom následuje bolest hlavy.

Paní doktorka se mnou zkoušela všechny druhy medikace. Nic mi nezabíralo. Prášky, bylinky, akupunktura, injekce a tak dále. Zjistili jsme ale, že největším spouštěčem je stres.

Po dokončení školy přišel další milník - najít si práci. Vystřídala jsem jich několik a nakonec se uchýlila k podnikání. Nyní jsem instruktorkou fitness.

Bohužel se mě migréna dotkla i v osobním životě. Konkrétně nepochopením mého stavu ze strany okolí. "Nemohu přijít na oslavu. Mám migrénu. (...) Mám migrénu, takže s vámi nemohu jít ven." opakovala jsem svým tehdejším kamarádům. Oni tomu ale nerozuměli a stále se jen ptali: "Luci půjdeme do kina? (...) Luci, půjdeme na párty? (...) Luci, půjdeme tam a tam?" "NEMŮŽU, MÁM MIGRÉNU!" zoufale jsem je odbíjela. Toto nepochopení vedlo až ke ztrátě přátelství a řady tehdejších vztahů. 

Ale jak se říká: V těch nejtěžších chvílích poznáte, kdo vás má rád a kdo je pro vás opora. V mém případě to byla moje rodina.

A proto jsem také ráda, že mohu být součástí Migréna-help, kde pochopení nalézám!

Lucka