Jana
Díky cílené léčbě slavím tříleté narozeniny, říká Jana, která trpí migrénou
Jana (Západní Čechy, 60 let) má migrénu od svých 10 let. Když přišel záchvat, posílaly ji učitelky rovnou domů – ve škole zkrátka bolestí nevydržela. Diagnózy se sice dočkala brzy, ale kromě analgetik prakticky žádná léčba nebyla, a tak trápení pokračovalo i na střední škole v Praze. Tam Jana bydlela na internátě. "Měla jsem štěstí, že ředitelka internátu měla migrénu také a rychle pochopila, že si nevymýšlím. Záchvat jsem většinou dostala hned v pondělí po příjezdu do školy z domova. Ataky jsem většinou zvládala tak jako většina lidí s migrénou - musela jsem to přežít, ale mladý organismus to celkem zvládal a rychle jsem se vracela do normálu. Vždycky jsem potom měla pocit, že musím ztracený čas dohnat," vzpomíná Jana.
Po maturitě nastoupila do práce jako knihovnice a když ji migréna zastihla tam, snažila se ji – podle síly záchvatu – buď přežít, nebo musela odejít domů. Hodiny pak doháněla tím, že brala služby za kolegyně. "V té době jsem poznala svého manžela a ten pochopil, že si nebere pouze mě, ale i migrénu. Chtěli jsme děti, a tak jsem se bránila užívat léky, pokud to bylo jen trochu možné. Ve snaze zbavit se migrény jsem zkoušela různé léčitele, akupunkturu, ale vždy bez výsledku - jen u akupunktury s krátkodobým zlepšením. Teď si s manželem s nadsázkou říkáme, že za ty peníze, co jsme dali za různé metody, bychom měli Audinu," pokračuje Jana.
Bolesti hlavy, ale i zvracení a další projevy nemoci se začaly zhoršovat po prvním porodu. "Když bylo dceři 8 měsíců, musela jsem přestat kojit, abych mohla brát léky. Druhé těhotenství jsem částečně proležela v nemocnici, zvracela jsem při záchvatech tak, že jsem začala krvácet," uvádí Jana. Po druhém porodu vyzkoušela všechny možné léky, aby mohla fungovat a starat se o děti. "Po mateřské jsem nastoupila do práce a začalo asi nejhorší období. Cílené léky ještě nebyly dostupné a po návštěvě neurologie jsem většinou bez vyšetření odcházela jen s dalším receptem, že něco zkusíme. Dost často jsem končila v nemocnici na kapačkách nebo injekcích. Největší podporou byl vždy můj manžel. Často jsem při záchvatech přemýšlela o sebevraždě. Děti si mě hodně pamatují s uvázanou hlavou a opřenou o záchodovou mísu," popisuje Jana. Dočasnou úlevu jí přinesly triptany, ale i na ně si tělo zvyklo a Jana užívala v průměru 14 prášků měsíčně.
Začala tedy sama hledat na internetu, co ještě existuje za možnosti, a objevila poradnu pro léčbu bolestí hlavy v Praze v Thomayerove nemocnici. Poté, co si pod dohledem lékařů prošla postupným vysazováním vysokého množství triptanů, strávila ještě nějaký čas doma a přišlo výrazné zlepšení. Vše se však vrátilo do starých kolejí po návratu do práce.
Před třemi lety Janě zabrala inovativní terapie a z původních 15 záchvatů měsíčně se staly 3 až 4. "Slavím tak tříleté narozeniny s cílenou léčbou – ta mě totiž vrátila zpět do života, mohu si plánovat dovolenou, věnovat se čtyřem vnoučatům, zkrátka normálně fungovat," říká. Jedním dechem však dodává, že nemoc jí v životě vzala hodně – připravila ji o spoustu zážitků a také o studium vysoké školy, kterou musela kvůli častým záchvatům po prvním ročníku vzdát.
"Jsem moc vděčná pacientské organizaci Migréna-help, za to, co všechno dělá, aby se o migréně ve společnosti více mluvilo a aby se k lidem dostali všechny potřebné informace, kde mohou například najít léčbu a pomoc," uzavírá Jana.