Iva

Pracuji jako administrativní pracovník v nemocnici a léčím se s vestibulární migrénou, kterou doprovázejí tetanické projevy a kolapsy.

V únoru 2024 jsem prodělala první kolaps a strávila dva měsíce v pracovní neschopnosti. Krátce poté se mi ženil jediný syn, takže jsem se musela vrátit do práce. Po návratu mi nadřízení nabídli zkrácený úvazek 0,8, což pro mě bylo velkou úlevou. Po celých směnách jsem totiž odpoledne jen ležela doma ve tmě a tichu, totálně vyčerpaná. Kromě toho mě trápí kinetóza (která se projevuje např. závratí, nevolností, zvýšeným pocením a bledostí), a protože do zaměstnání dojíždím autobusem cca 40 minut, můj stav to jen zhoršovalo.

V rámci zkráceného úvazku jsem dostala na výběr – buď kratší pracovní dny po celý týden, nebo čtyři plné pracovní dny s třemi volnými. Nakonec jsem se rozhodla chodit do práce každý den, ale na kratší dobu. Moje záchvaty se začaly zlepšovat, a tak jsem se v červenci 2024 vrátila na plný úvazek. Roli v tom hrály i finance - zkrácený úvazek měl výrazný dopad na náš rodinný rozpočet. 

Bohužel léto bylo náročné – stres, zástupy za kolegyně – a vše nakonec vyústilo v další kolaps. Tentokrát jsem na chvíli upadla i do bezvědomí a strávila čtyři dny v nemocnici. Následovala další pracovní neschopnost a slova mé skvělé neuroložky "Doufám, že tentokrát do práce spěchat nebudete".

Jenže je mi 53 let, práce mě baví, do důchodu mám ještě daleko a do toho všeho mi v únoru 2025 končila pracovní smlouva. Po dvou měsících pracovní neschopnosti jsem se znovu vrátila do práce a nadřízení mi opět vyšli vstříc s kratším úvazkem. Ten si nyní nejspíš ponechám delší dobu, abych se mohla lépe zotavit.

Jsem nesmírně vděčná všem, kteří mi vyhověli a dokonce sami navrhli možnosti řešení. Moc bych si přála, aby měl takto vstřícné nadřízené každý, kdo se potýká se zdravotními problémy, a také kdyby lidé s migrénou měli nárok alespoň na invalidní důchod 1. stupně.